Naproti Ďáblickému kubistickému hřbitovu se nachází zajímavá kolonie rodinných a malých činžovních domků zvaná Seidlova, která připomíná rozvoj "satelitů" za hranicemi Velké Prahy v období první republiky. Název kolonie vznikl podle tehdejšího majitele pozemku velkouzenáře z Prahy a majitele cihelny u Bořanovic (jistého pana Seidla), který území zakoupil hned po první světové válce s úmyslem rozprodat ho na stavební parcely. Je zajímavé, že jméno dávno zemřelého statkáře dodnes figuruje v názvu kolonie.
Pomocí protektorátní pohlednice z roku 1940 si můžeme udělat srovnání budov tehdy nově postavených s jejich dnešním stavem a funkcí.
Začneme obrázkem vpravo dole.Vchod do Ďáblického hřbitova je hned naproti kolonii a kromě kandelábrů se nic nezměnilo.
Dále se budeme zabývat obrázkem vlevo dole. Hitem kolonie je dům s nevídanou kombinací funkcionalismu a věžiček, které se dnes používají u staveb nazývaných podniktelské baroko. Možná nás uklidní, že podobné ohyzdnosti se děly už i za první republiky. I když něco obdobného se mi podařilo najít jen v Seidlově kolonii a to si ještě tento objekt tehdy dali přímo na pohlednici, jako jednu z nejvýznačnějších staveb.
Následuje obrázek vpravo nahoře. Dům s koloniálem v přízemí se také až tak moc nezměnil, jen mu přibyl přístavek a symetrické dvojče na druhé straně. Místo koloniálu se dnes nachází rozvoz pizzy.
A do čtvrtice všeho dobrého. Na staré pohlednici vpravo nahoře je na obrázku ještě hotel Ondrák (slovo hotel je viditelné ve štítě), dnes byste tu našli restauraci Na Mělnické se zahrádkou.
Na protektorátní pohlednici z pravé strany za hotelem Ondrák vykukují trochu zvláštní činžáčky s nesymetrickými štíty, které jsou opět hybridem mezi tehdy módním funkcionalismem a tradičními vlnami. Zdá se, že v Seidlově kolonii vůbec rádi kombinovali.
Moderní doba navíc divoké tvarové orgie první republiky dorazila smrtícím koktejlem papouškovské barevnosti moderní doby.
Najdeme tu ale i přívětivé a citlivě zrekonstruované rodinné domy z dvacátých let.
Co první republika kvůli válce nestihla, dostavělo se v sedmdesátých letech 20. století řadovými rodinnými domky.
Seidlova kolonie se jako správný satelit nacházela už za hranicemi Prahy na území vsi Ďáblice. K hlavnímu města byla kolonie připojena při prvním (ještě mírném) rozšiřování Prahy společně s Ďáblickým hřbitovem už v roce 1951 a poté, aby se to nepletlo, překatastrována do pražské čtvrtě Kobylisy. Takže dnes tu najdete všude kobyliská popisná čísla.
Názvy ulic v Seidlově kolonii představují jeden z pražských ucelených sytémů pojmenování ulic - podle stromů - ať již listnatých....
...či jehličnatých.
Místo na kolonii bylo zvoleno příhodně podél staré mělnické silnice, takže o autobusové spojení s Prahou bylo postaráno. Výhodou pro obyvatele byla i blízkost lesa na vrchu Ládví.
První republika měla ráda uprostřed zástavby široké zelené pásy
Seidlovu kolonii obzvláštňuje i pohled na "pagodu" staré kubistické obřadní síně za zdí Ďáblického hřbitova.
Žádné komentáře:
Okomentovat