Nové články: *Klukovice

náhledový obrázek

Klukovice jsou malá ves. Ale zároveň je to "tradiční pražská ves", protože byla připojena k Praze už v roce 1922, a to společně s Hlubočepy, jejichž je součástí. Klukovice si dlouho zachovávaly svůj izolovaný vesnický charakter. Až v posledních letech se sídliště Barrandov rozšířilo k prvním klukovickým domkům a ves stavebně srostla s Prahou.

Atmosféra vinné révy a kamenných zídek nás přenese někam na Balkán

Vycházku do Klukovic doporučuji spojit s vycházkou do Prokopského údolí a starých Hlubočep.

Ves je to původem středověká. První zmínka o ní, respektive o dvoru je z roku 1342, takže ji mohl klidně navštěvovat i Karel IV., což sice není doloženo, ale něco s královským dvorem měly přeci jen společného. Patřily totiž úřadu královského číšníka, respektive dvorním královským šenkům. Název vsi je však zřejmě starší a vznikl podle jména majitele. Potom se v držení Klukovic vystřídala řada různých vlastníků, až ji po třiceileté válce získávají jezuité.

Dúm vpravo čp. 312 je ve štítě směrem do návsi datován rokem 1909

Historicky nejzajímavější a nejvýznamnější stavbou v Klukovicích je starobylý mlýn v Prokopském údolí s vícero pojmenovánimi - Horův, Dalejský, Klukovický. Mlýn založil nejvyšší kancléř a purkrabí Adam II. z Hradce roku 1588. Stavba mlýna ale neprobíhala bez problémů. Majiteli klukovického dvora Matěji Klukovskému kdoví proč mlýn nebyl po vůli, a tak výstavbu mlýna kazil jak mohl a nakonec zde pracující dělníky rozehnal. Matěj je posléze v dochovaných písemnostech zmiňován jako vítěz soudního řízení o mlýn.

Lépe už pochodil jakýsi Jan Hoffman, který v roce 1604 zakupuje trosky, jež tu po rozestavěné budově zůstaly, včetně nářadí kolem tu různě dělnictvem ponechaným a pohozeným, jak v úprku před Matějem prchali. Jan už zřejmě tolik nevadil, neboť mu již nebylo ve stavbě mlýna bráněno a tak se mu podařilo stavbu Léta Páně 1617 završiti. Mlýn to byl krásný, zbudovaný v právě odcházejícím slohu renesančním. A navíc bohatý, neboť měl k dispozici dvě mlýnská kola. Původní patrová budova, kdysi opatřená sgrafity, se sice dochovala, ale v tak zuboženém stavu, že už nejen nerozezáme sgrafita, ale brzy už zřejmě i budovu jako takovou.

Strašidelný mlýn jak z pohádky, ale smutné...

Roku 1825 získává mlýn Jan Hora, jehož rodu potom náleží až do poloviny 20. století, Mlýn proto získává mimo jiné i název Horův. Horovi mlýn ke konci 19. století přestavují a rozšiřují, v té době vzniká i stodola, která byla v době socialismu přestavěna na byty. Jako dobrý vtip nám při dnešním pohledu na mlýn může připadat fakt, že je už od 1964 chráněn jako kulturní památka. Roku 2003 byla majitelům udělena jedna z negativních cen Bestia Triumphans za dlouhodobé záměrné poškozování památky.

V 18.století měly Klukovice celkem čtyři stavení, a sice zemanovský dvůr, mlýn a dvě chalupy, ke kterým přibyla ještě obecní pastouška.Ves v té době patřila školou pod Butovice a farností pod Jinonice. Při vzniku obecního zřízení v roce 1850 byly ale Klukovice zařazeny pod Hlupočepy. Ves se ke konci 19, století rozšířila na 21 domů se 130 obyvateli a po připojení k Praze za první republiky měla až 30 domů. Ulice tu dlouho nebyly pojmenovány, takže do adresy se prostě psávalo Klukovice a číslo popisné. Názvy ulic byly zavedeny až v roce 1988, ale dodnes tu nenajdete žádná orientační čísla, jen ta popisná.

Ve starém zemanovském dvoře čp. 308 stojícím na vysokém ostrohu se dnes ukrývá restaurace Černý kohout

Staré zemědělské stroje na dvoře Černého kohouta

Dům čp.304 má dochované klasicistní jádro z konce 18.století a i krásnou klasicistní bránu

Dům čp. 302 je druhým (po mlýnu, a na rozdíl od něj obydleným), památkově chráněným domem v Klukovicích, uvnitř byste našli klasicitní valenou klenbu a silné zdi

To, že byly Klukovice oblíbenou zastávkou při výletch do Prokopského ůdolí už na začátku 20. století, dosvědčuje i budova bývalého hostince U Kosů s datací 1909 ve štítě a s dodnes znatelnou velkoryse koncipovanou zahradní restaurací s prosklenou verandou.